Červen 2014

Odměna?

21. června 2014 v 14:50 | Tereza Střelcová
Rozhodla jsem se napsat druhý článek na téma smrt.

Když někdo odejde,když si vás vezme ta zrádná svině ,ještě pořád žijem.
Žijme ve vzpomínkách,v srdcích našich blízkých,žijeme v těch kteří nám byly nejmilejší.
Každého to čeká.I mne.Pořád ale nedokáži pochopit že už prostě hmotně nebudu.Neuvidím vyrůstat a stárnout mé děti,nedozvím se jestli se dá vůbec létat.
Ne.
Budu mít chladné ruce,zavřené oči a budu už spát v bezesném spánku..
Pro některé je to ale osvobozením z tohohle světa.Pro některé je to odměna.
Ale v každém případě si važme všeho a všech,přátel i nepřátel,ochutnávejme života znova a znova.
Nikdy nepřestaňte protože to by byla chyba a sobectví.Sobectví vůči těm ,kteří by rádi vyděli zapadat a vycházet slunce,dýchat čerstvý vzduch,chodit...milovat...

Komentujete prosím,děkuji :)

Zlý hlas!

21. června 2014 v 14:39 | Tereza Střelcová
Už odmalička mám hlas v hlavě který mi řiká co nemám dělat.Odsuzuje mě,hecuje se se mnou a dělá mi výčitky svědomí.Nenávidí mě a jeho.Dnes ho už dokáži potlačit.Nevím co více dodat,chtěla bych spíše aby jste napsali nějaké komentáře :)
Děkuji :)

Nejlepší kamarád?Ne,už ne...

7. června 2014 v 21:08 | Tereza Střelcová

,,Přes slzy v očích se snažím najít ten správný klíč.Marně.Rukou si tedy odlechčím od té smuteční vody v mých očích.Konečně jsem našla ten správný.Už jsem si myslela že mě ty jeho slova přestanou trýznit.Ne.Třas v rukou mi to nechtěl dovolit...''

Ano,řeknu vám tu historii od začátku.Začalo to,když jsem šla jako každý čtvrtek na kurzy kreslení.Jako vždy,na mě čekal venku můj nejlepší kamarád,Mike(říkejme mu takto kvůli anonymitě),ten kterému jsem řekla vše a ještě víc.Jako vždy připraven s úsměvem na tváři a jiskrou v oku.Vlepil mi pusu na tvář se slovy : ,, Jak se má moje Tereska? :)''...Obejmula sem ho.,,Krásně,jsem šťastná:)'' Prohodil ofinou a vložil si své umělecké prsty do kapes.,,Hmm, je to kvůli němu viď?''. S nechápajícím výrazem jsem se na něj podívala.Podíval se na mě.V tu chvýli jsem už tušila,že nic dobrého to nebude.,,Můžu tě pozvat na zmrzku?Musím ti něco říct..''.Pomalu jsem přikývla.Celou cestu do Světozoru jsme mlčeli.Když jsme se došoupali do cukrárny,sedla jsem si.Mike už chtěl koupit zmrzku,ale zdřejmě jsem ho svým nechápavím civěním zarazila.Podíval se do země a přistoupil ke mě,sedl si.,On brečí!Ne!'Bylo mi jasné že to bude dost špatné.On totiž za ty naše 4 roky brečel jen párkrát a to když mu umřel taťka a když se rozvedl se svou holkou.,,Nechci abys s ním chodila!''Polkla sem.,,To nemyslýš vážně?!'Poprvé za tu hodinu se na mě podíval.Oči měl zarudlé a mokré od slz.,,Slyšíš dobře.Nechci abys s nim chodila.On tě nemiluje!'' Přistihla jsem se že brečím taky.Podíval se na mě.,,Miluje!A vůbec jak ty to můžeš vědět?!''.Rozkřikl se:,,Protože já tě mám rád víc...''Můj svět se zbořil.Konec,dermiéra no prostě the end!Chtěla jsem něco říct,ale vyvlekra sem ze sebe pouhý zachraptěný sten.Sten který vydá člověk,který stratil půlku života,vzpomínek,půlku sebe samotného.Popadla jsem tašku a s rukama na obličeji utekla...Na toto navazuje text nahoře.---->

Jediné co dodat: ,,Ztratit nejlepšího přítele,je,jako stratit sebe samého.Zbohem,už tě nechci vidět!'':,(