Růžoví svět,den zamilovanosti <3

23. května 2014 v 21:53 | Tereza Střelcová
Je ráno a já si sedím v posteli,rozespalá z rychlého a né moc příjemného vstávání.Mě to však nevadí a ani nic jiného mi zamilovaný úsměv plný poťouchlosti z ksichtíku nevymaže :) je tu totiž on,jenom můj chlapeček který mi ho vždycky vykouzlí.Každou věc kterou dělám mi připomíná mojí Celebritu:3 obléknu se,na oličejovou část si naplácnu jenom pudr a řasenku,udělám si culík a ranní hygienu (však to znáte :) ) pak si udělám čaj a stoupnu si k oknu..Pak příjde chvylka ticha,ve které si vybavuji lásku s ním,většinou se u této chvylky zamilovaně usmívám :D.Ta chvylka také většinou způsobuje že pak nestíhám jiné věci :D.Nazouvám tedy Converse kotníkovky a snažím se do nich přez zavázané tkaničky narvat a samosebou jako vždy trochu nervózně.Pak vybíhám z bytu,ve výtahu si poupravím culík,vytáhnu nadkolenky a tázavě se podívám na svůj odraz ve výtahovém sklu.,,Zvládnem to?''zavřu oči nadechnu se a pomalu vydechuji s otvíráním dveří.Vycházím ven a znovu se hluboce nadechám,s cílem vdechnout nejen červství vzduch ale i atmosféru ranního,slunného rána.Tyhle časné letní ránna miluju!Po chvylce čekání na tramvaj č.11 nastupuji už se sketchem v ručce a nápady na milostné básně,srdíčkované obrazy a Grafitti s jeho jménem.:3 Ve prostřed psaní zasněně zavírám oči a předstvuji si,jak ležím v jeho náruči v jemném západu slunce.Už jenom pomyšlení na tuhle myšlenku , mě dělá neskutečně šťastnou.Ve škole si nuceně svého miláčka vytlačuji z hlavy,abych měla alespoň nějakou naději že se něco naučím.Čas mě ubíjí a narozdíl od času něškolního,mi čas vě škole neubíhá vůbec,mám takoví dojem ,že mi čas mé všechno nepřeje..Vlastně to není čas ale Morphiho zákon :D.Jak odcinká 2 hodina,beru do ruky mobil a s jiskrou v očích najedu na kontakty,pak se nadechnu a na jménu ,,Celebrita:3,, zmáčknu volat..srdce se mi rozbuší..po krátké odmlce uslyším jeho ,,Ahóóój...'' zní tak sladce,že na tomto sllovu začínám býti závyslá :P Po 20 minutách rozprávění o škole to musím položit jelikož začíná zvonit na hodinu.Po škole zas mé zraky sklouzávají po té kouzelné volací krabičce.Většinou se domlouváme jak se večer uvidíme a tak o všem.Většinou jenom mlčím,protože,jeho hlas upoutá mou pozornoost víc než cokoli jiného.Kdyby se mě kdokoli,kdykoli zeptal na něco co bych pro svého miláčka mohla udělat,udělala bych jí ať to stojí,co to stojí.Pak tak ňák probíhá den,čas si ze mě utahuje a to s radostí.Večer už sedím před počítačem,se zapnutým skypem.Jakmile zazní ten,tak sladký tón zprávy,ten oznamovač zatím jen dobrého dění,srdce se rozbuší,oči se rozzáří,tváře z červenají...Miluju jeho osobnost,charakter,Slohovky co mi píše.Nikoho si jsem si tolik nevážila jako jeho,on mi přinesl nové rozměry,on zalil můj strom života...

Zlatíčko tohle je jenom pro tebe,děkuji že si,bez tebe tenhle svět nemá cenu :*
Miluju Tě <3 :,)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaký trest ti připadá vhodný pro lidi, kteří týrají zvířata?..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama