Prázdná...

10. května 2014 v 17:02 | Tereza Střelcová
Každý se jednou zamilujeme,často bláznivě...Vždy příjde chvýle kdy to světlo vašeho života pár dní neuvidíte..První den když odjel tak jsem to zvádala docela dobře,ale začínala jsem mít takový prázdý pocit,užírající pocit.V noci sem se nachytala že brečím,ale jak to může být možné? já sem přeci silná,žádné párátko.Zapnula jsem si tedy Mp4 a pustila si písničky.To sem ale dělat neměla,jelikož na veselé sem neměla chuť a tak sem se dorazila těmi smutnými...slzy mi stékaly po červených tvářích přez zamračenou pusu až do suchého polšáře...proklínala sem celý svět,nechtěla žít a upřeným pohledem z okna do dálky...do té dálky která mi ho vzala...Ráno jsem se po otřesné noci vzbudila s prázdným obličejem nic jsem necítila ani smutek ani štěstí.Byla sem prázdná.Neměla sem hlad,žízeň.Vážila jsem si ho ale,po dnech,těch dlouhých dnech jeho nepřítomnosti jsem zjistila že bez něj nejsem nic.Jen malá prázdná krabice...A proto Buď tu lásko :(

Do komentů napište jakým stylem prožíváte dny bez své drahé polovičky :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaký trest ti připadá vhodný pro lidi, kteří týrají zvířata?..


Komentáře

1 Narween Black Narween Black | Web | 10. května 2014 v 17:37 | Reagovat

Momentálne nemám žiadnu drahú polovičku, dni bez nej prežívam normálne, ako všetky ostatné :D
Neboj, bude lepšie. A bez neho určite nie si len malá prázdna krabica ;-)
Ach, smutné pesničky večer v posteli... ehm, no hej, také noci, že plačem až pokým nezaspím sú mi známe.

2 MarkyKovr MarkyKovr | Web | 10. května 2014 v 18:11 | Reagovat

O tom něco vím. Bylo to měsíc, co jsem se dala do hromady s přítelem, když jsme se následující měsíc neviděli vůbec, protože nejdřív byl na táboře, pak jsme jeli na dovolenou my a pak on s rodinou. Nic mě nebavilo, do ničeho se mi nechtělo, byla jsem na zabití, ale zvládla jsem to. O to bylo lepší shledání :) A loni v létě se stalo něco podobného znovu. Odletěl si na měsíc do Ameriky do San Jose za příbuznými :D No nezab se :D Ale zvládnout se to dalo, protože nejdřív jsem byla u tety v Praze a pak přišla škola, takže jsem měla aspoň jiné myšlenky. Doufám, že se to letos nebude opakovat. Potřetí bych to asi nedala. Přeji ti, ať to zvládneš. Já jsem se nejčastěji snažila být s kamarády a hlavně nebýt doma zalezlá v pokoji. To je ubíjející.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama