Květen 2014

Být černou ovcí?nebo ne a splinout...

29. května 2014 v 20:17 | Tereza Střelcová
Další k tématu týdne....mmm tak uvidíme :D

Někdy si sama připadám jako černá ovce.Mám úplně jiný způsob žití než-li ostatní,jiný názor,jelikož mi všichni připadají tak trochu monotóní.Chci se odevšech lišit,ale přitom být stejná...Nechápu třeba co se týče vzhledu,proč všichni nosí to samé? proč trochu neexperimentovat? Možná vím.Naše současná společnost je ovlivněná až moc názorem druhých,každý máme svůj život a je na nás jestli ho budem ovlivňovat a to ať už kladně nebo záporně.Nebo taky, a to teď mluvím spíše k ženskému pohlaví a to zvláště k tomu nezkušenému,proč si vybíráte kluky s velkým ,no abych byla slušná, pohlavním orgánem? Nikdy jste nesouložili a nemáte zkušnosti,což vám neberu.To co mi vadí,že klukům ubíráte na sebevědomí,a oni jsou z toho pak docela nešťastný.A když už jsme u toho,nemyslím si že soulož s velkým je lepší než s malým... Většina mých známích si na moc ,,velké sousto'' stěžuje!Tím vás nechci ale strašit,protože moji známí nejsou vy :)

Černé ovce společnosti?

28. května 2014 v 16:50 | Tereza Střelcová
Chci jen říct že nejsem rasista a nic proti odlišným rasám nemám!

Černá ovce české republiky...mmm nejsou to už jen romské národnosti,tedy cikáni ale i vietnamci.Nevadí mi jejich přítomnost,naopak,líbí se mi jak jako rodina drží při sobě,jak jsou milí a obětaví.To co mi však na vietnamcích vadí je to,jak zbytečně předražují potraviny a také,že sem do ČR vozí NEKVALITNÍ marihuanu a drogy.Další,vietnamské děti buď jsou šikanované a nebo šikanují,mám s tím osobní zkušenosti...Jo a jestli nemají prachy,tak sakra proč mají nejnovější verze Iphone? Takže peníze mají,to o tom žádná,taky neříkám že každý vietnamec si vozí prdel v mercedesu,to zas ne..
Cikáni,ano řekla sem to.Rasista nejsem ale tuto rasu lidí opravdu nenávidím!Nemají totálně žádnou úctu ke starším lidem,k lidem co pracují,děti mají většinou jenom kvůli tomu aby mohli vyjít v řůžovo oranžové teplákovce ven.
Důvod mojí nenávisti? No jsou dva :) Ten první je fakt že jsem s jedním chodila a už nikdy,prostě never.Jít s nim ven a potichu mluvit? Neee řvaní,veřejné ponižovaní,omlouvám se slušným romským národnostem ale to je opravdu moc! Dokonce zbyl jednoho kluka jenom,protože si šli oni něco koupit já čekala před krámem a on mne (ten kluk) jen pozdravil a řekl že mi to sluší a jestli mu nedám číslo.V tu chvýli však vycházel ten můj romský chlapec se svou partou inteligentních debilů.Kluk skončil na Bulovce a já na policeiní záchytce spolu s debilama.Poučení? Cikáni jsou zvěř :) A vůbec mě nezajímá že jeden cikán si zametl před vlastním prahem aže jednou za tejden chodí do práce.Nezájem.Tak a těd to horší :D.Teta,která vystudovala vysokou školu a žila velice kultivovaně byla přestěhována do tkz. Hokejky. To je jedno takové cikánské mostecké sídliště. Našla si psichopata který jí nechaal na krku dvě děti a dluhy,to však není vše!S miminkem v bříšku,šla už asi po 150tý uklidnit ty nevychovance dolů.Výsledek? Skopaná na zemi s málem potraceným dítětem.Paráda co? Nebýt jediného normálního bílého souseda v domě tak by umřela i smimčem...Takže pro všechny nevychované cikány: FUCK,FUCK AND ONE FUCK YOU I HATE YOU ! :*...kDYBY SE MI TEĎ TY KRETÉNI DOSTALI DO RUKOU TAK JIM VŠEM USEKNU TY JEJICH PTÁKY NEVY,MÁCHANÝ A NARVU JIM JE DO PRDELE :* tím končím :D

Omlouvám se slušným cikánům :)

Bezchybný? Bohužel :)

24. května 2014 v 22:25 | Tereza Střelcová
Miluju ho,jeho úsměv,postavu,lásku...ale nejvíce jeho zářící oči :3 Vždycky mě zajímali spíše mužné části jako břicho,ruce,a..no však víte :D Ale teď? Oči! Jsou tak nádherné a hluboké.On to netuší,ale prozrazují na něm tolik věcí! Když je rozrušený tak kouká do stran a tak krásně podivně jima koulí! Bože já ho tak miluju! Když je šťastný tak se usmívá a v očích mu poskakují plamínky jakého si vášnivého štěstí...Je dokonalý a závislost na jeho očích mě udivuje..Vlastně všechnno mě na něm udivuje.On je všechno,jen né nenávist.Neznám jeho nedokonalosti,což mě z jedné strany dost překvapuje, ale ze strany zdruhé mě to docela šokuje...já mám tolik nedokonalostí a on žádnou? Doufám že na něm dříve či později něco objevím jinak byc asi začala věřit v bezchybné muže a to, se mi nechce zamlouvat :D Každopádně se ze mě stává žárlivec,vášnivý a někdy i dost naštvaný :D Jelikož bydlí asi o 150 km dál, tak si ho nemůžu pořádně ohlídat,takže nezbývá nic jiného než-li důvěřovat:) A já důvěřuji ...<3
Podělte se se mnou o své ,,Závislosti'' na svých miláčcích do komentářů :) ráda si je přečtu :)

Růžoví svět,den zamilovanosti <3

23. května 2014 v 21:53 | Tereza Střelcová
Je ráno a já si sedím v posteli,rozespalá z rychlého a né moc příjemného vstávání.Mě to však nevadí a ani nic jiného mi zamilovaný úsměv plný poťouchlosti z ksichtíku nevymaže :) je tu totiž on,jenom můj chlapeček který mi ho vždycky vykouzlí.Každou věc kterou dělám mi připomíná mojí Celebritu:3 obléknu se,na oličejovou část si naplácnu jenom pudr a řasenku,udělám si culík a ranní hygienu (však to znáte :) ) pak si udělám čaj a stoupnu si k oknu..Pak příjde chvylka ticha,ve které si vybavuji lásku s ním,většinou se u této chvylky zamilovaně usmívám :D.Ta chvylka také většinou způsobuje že pak nestíhám jiné věci :D.Nazouvám tedy Converse kotníkovky a snažím se do nich přez zavázané tkaničky narvat a samosebou jako vždy trochu nervózně.Pak vybíhám z bytu,ve výtahu si poupravím culík,vytáhnu nadkolenky a tázavě se podívám na svůj odraz ve výtahovém sklu.,,Zvládnem to?''zavřu oči nadechnu se a pomalu vydechuji s otvíráním dveří.Vycházím ven a znovu se hluboce nadechám,s cílem vdechnout nejen červství vzduch ale i atmosféru ranního,slunného rána.Tyhle časné letní ránna miluju!Po chvylce čekání na tramvaj č.11 nastupuji už se sketchem v ručce a nápady na milostné básně,srdíčkované obrazy a Grafitti s jeho jménem.:3 Ve prostřed psaní zasněně zavírám oči a předstvuji si,jak ležím v jeho náruči v jemném západu slunce.Už jenom pomyšlení na tuhle myšlenku , mě dělá neskutečně šťastnou.Ve škole si nuceně svého miláčka vytlačuji z hlavy,abych měla alespoň nějakou naději že se něco naučím.Čas mě ubíjí a narozdíl od času něškolního,mi čas vě škole neubíhá vůbec,mám takoví dojem ,že mi čas mé všechno nepřeje..Vlastně to není čas ale Morphiho zákon :D.Jak odcinká 2 hodina,beru do ruky mobil a s jiskrou v očích najedu na kontakty,pak se nadechnu a na jménu ,,Celebrita:3,, zmáčknu volat..srdce se mi rozbuší..po krátké odmlce uslyším jeho ,,Ahóóój...'' zní tak sladce,že na tomto sllovu začínám býti závyslá :P Po 20 minutách rozprávění o škole to musím položit jelikož začíná zvonit na hodinu.Po škole zas mé zraky sklouzávají po té kouzelné volací krabičce.Většinou se domlouváme jak se večer uvidíme a tak o všem.Většinou jenom mlčím,protože,jeho hlas upoutá mou pozornoost víc než cokoli jiného.Kdyby se mě kdokoli,kdykoli zeptal na něco co bych pro svého miláčka mohla udělat,udělala bych jí ať to stojí,co to stojí.Pak tak ňák probíhá den,čas si ze mě utahuje a to s radostí.Večer už sedím před počítačem,se zapnutým skypem.Jakmile zazní ten,tak sladký tón zprávy,ten oznamovač zatím jen dobrého dění,srdce se rozbuší,oči se rozzáří,tváře z červenají...Miluju jeho osobnost,charakter,Slohovky co mi píše.Nikoho si jsem si tolik nevážila jako jeho,on mi přinesl nové rozměry,on zalil můj strom života...

Zlatíčko tohle je jenom pro tebe,děkuji že si,bez tebe tenhle svět nemá cenu :*
Miluju Tě <3 :,)

To co nevnímáme,nebo nechceme?

21. května 2014 v 18:53 | Tereza Střelcová
Svět za zrcadlem? Snadné,je to to, co nechceme vidět,to co nevnímáme.Ráno sedíme v tramvaji,ospalí z brzkého vstávání a vůbec si neuvědomujeme jaké krásné je město které nám běhá před očima...Nevnímáme ranní paprsky slunce,které rozzařují vše nač si umanou,spěchající,občas i směšně vypadající velkopodnikatele ,kteří pospíchají do prací,žebráky otřesené zimou a jejich pozitivní přístup k životu.Pozitivnější než kdokoli z nás i přes to,že na to nemají až takový nárok jako kdokoli z nás...Svět za zrcadlem vnímat zcela nelze,jelikož musíme spíše vnímat fyzickou podstatu (tedy vzhledovou) světa před a v zrcadle.

Babička Kulička,žížaly a jiné ...

12. května 2014 v 19:44 | Tereza Střelcová
Týjo...no tak když mi,mě,mé osobě bylo pět...Krásné roky dětsví,hlavně myslím bezstarostné :) Neřešila jsem tehdy vzhlled, jestli je mé chování normální, jaká je hodnota života..Vlastně jsem ani to co je hodnota života nevěděla :D.Nejradši vzpomínám na léta strávené na vsi s mou babičkou ,,Kuličkou'' .Říkala jsem jí tak,protože byla tlustší postavy a hlavu,uši ba i oči měla krásně kulaté.Měla jsem ji a mám ještě ,pořád moc ráda.Vždycky jsme spolu plely na zahrádce,tedy,babička plela a já ochutnávala plodů zahrady.Nejoblíbenější byly asi mrkve. Ještě doteď v puse cítím ty šťavnatou příchuť smíšenou s trocha hlínou.Po raní práci a ochutnávání na zahrádce jsem si šla rejpat do hlíny pod pařezy.Vždy jsem sebou měla takový malí kyblíček a lopatičku,kterými jsem rozrejpala půdu a vytahávala žížaly,brouky a podobné živočichy na které bych asi už teď nesáhla.Ty jsem pak proti jejich vůli strkala do kyblíku a dělala jim hotely.tehdy jsem si myslela že se jim to líbí.Měla jsem je často ještě raději než své hračky.Po mé chvilce s broukama jsem se nasměrovala na kuchyň,s dotazem,,Co je k jídlu...''Skoro nikdy babička v kuchyni nebyla a tak jsem zase otevřela hubičku a zas spustila ,,Báábííí,kdé sííí ,já mám hlááád!'' Babička vždycky přicupitala a udělala třeba lívance nebo tak něco.Po obídku jsem vyrážela na cestu za mými kumpány a kumpánicemi do vsi.Pamatuji si že jsem jezdila na kole v představě že jedu na koni.Tvářila jsem se u toho jak se patří důležitě.spolu jsme vyjížděli na průzkum okolí.Většinou jsme jezdili pod most.Bylo to dost divné jelikož jsme na vesnici a pár kilometrů stojí opodál dálnice D1 :D.Lezli jsme nahoru,do skulin a tam vyrááběli oheň.jestli si toto čte nějaký policista nebo dítě policisty tak se předem omlouvám,ale řekněte mi,kdo neměl v dětsví rád pyromanii.Večer jsme vždycky zalezli s babí na gamuč a koukali jsme na ,,Věřte,nevěřte'' Ano,samo sebou jsem see pak bála jít sama spát.Když jsem vycupkala nahoru po schodech a chtěla vzít za kliku,vždy jsem zavřela oči,protože u kliky bylo nalpené jákesi strašidlo které vypadalo jako ddnešní elmo :D pak jsem zalezla pod duchničku a nechala jsi rozsvíceno.Babička chudák pak musela vstát a říkala,,Už?'' já vždycky z polaspánku:,,Nééé ješté néé babí!''

Článek věnuji své babičce kterou mám moc ráda :)

Prázdná...

10. května 2014 v 17:02 | Tereza Střelcová
Každý se jednou zamilujeme,často bláznivě...Vždy příjde chvýle kdy to světlo vašeho života pár dní neuvidíte..První den když odjel tak jsem to zvádala docela dobře,ale začínala jsem mít takový prázdý pocit,užírající pocit.V noci sem se nachytala že brečím,ale jak to může být možné? já sem přeci silná,žádné párátko.Zapnula jsem si tedy Mp4 a pustila si písničky.To sem ale dělat neměla,jelikož na veselé sem neměla chuť a tak sem se dorazila těmi smutnými...slzy mi stékaly po červených tvářích přez zamračenou pusu až do suchého polšáře...proklínala sem celý svět,nechtěla žít a upřeným pohledem z okna do dálky...do té dálky která mi ho vzala...Ráno jsem se po otřesné noci vzbudila s prázdným obličejem nic jsem necítila ani smutek ani štěstí.Byla sem prázdná.Neměla sem hlad,žízeň.Vážila jsem si ho ale,po dnech,těch dlouhých dnech jeho nepřítomnosti jsem zjistila že bez něj nejsem nic.Jen malá prázdná krabice...A proto Buď tu lásko :(

Do komentů napište jakým stylem prožíváte dny bez své drahé polovičky :)